Catamenia
Je noc, po opuštěné pasece prohání se sob. Jemné lístky
trávy ladně laská půlnoční větřík. Za svitu luny, jejíž krůčky dosáhly rané
fáze úplňku, se hladový sob rozhlíží, kde by co požil. Když tu se náhle stahují
mračna. Ladný větřík nabírá na síle. Kolem paseky se stahuje smečka rozzuřených
vlků. Jemné doteky střídá drsný poryv větru, prozpěvující si hrdým a barvitým
hlasem. Pak to přijde… Pomalu svítá a probouzející se obloha, které svit úplňku
přidává na kráse, je svědkem něčeho nevídaného. Je k ránu a opět vidím soba se
pásti. Větřík stále laská stébla trávy. Místo vlků však vidím pět
„charismatických“ postav.
V zemi tisíců jezer nadešel čas změny. Místní větry, po dlouhá léta, znaly
pouze drsné zářezy ostrých akordů a nabroušených skřeků, jež místní komunita
chrlila jednu za druhou. Byl to to ten svět nudný, kdyby tu nebyl prostor pro
změnu. Severozápadní dobrodruzi hlásí příchod barvité, energické a neméně
chytlavé muziky v podání ostřílené smečky z Oulu. První ochutnávka tohoto
nářezu může ucho neostříleného metalisty, řádně podráždit. Na první dotek
působí hudba velmi jednotvárně a celkově se zdá, že je absolutně bez nápadu.
Kytara si hraje nějakou tu svojí, když slyšíte bicí, nevíte jestli slyšíte dvě
různé písně najednou a sem tam si do toho někdo něco zařve.
Nebojácní poutníci, kteří prozkoumali vzdálený, mýty ověnčený terén však tvrdí,
že po delším poslechu, kdy si hudbu pořádně omakáte, úvodní pocity vystřídá
zasloužené nadšení. Údajná barva zvuku nebyla dosud nikde na světě slyšena a
tudíž ušní bubínek neustále dráždí. Vzhledem k hudebnímu stylu, který s
přehledem můžeme zařadit mezi melodic black/heavy, skupina barvitostí a
jemností více než překvapila. Ba dokonce se proslýchá že vyvinula jakýsi Soft
black. Většina zvěstí tvrdí, že zvuk je středně zkreslený, sytý, barvitý,
originální a dostatečná průbojnost je samozřejmostí.
Traduje se, že samotná hudební tvorba si zakládá na silových akordových riffech
hlavního kytaristy a příležitostných skřecích. Proslýchá se, že jméno tohoto
mága jest Riku Hopeakoski. Riffové postupy pocházející z dílny jeho
drsných prstů, pohladí mysl a nikdy nenudí. Ptáci, zvěř, stromy a přírodní
živly už dávno ví, že Catamenia si za svou kariéru vytvořila svůj
neměnný styl, který více méně v intencích právě tohoto stylu inovuje. Proto při
poslechu jednotlivých alb můžete získat dojem jemné ohranosti. Není to však
pravda, jen se zaposlouchejte! Sólovka se trochu inspirovala hudbou Cradle
of filth, a tak v hudbě místy shledáme jistou podobnost. Její zvuk je
podstatně ostřejší a nesmírně návykový. Nejlepším elementem je bezesporu
zapojení kláves. Jak preludia, tak jejich následné projevy v hudbě, jsou
výrazným oživením a pro vás obrovský požitek. Zásadně dotvářejí atmosféru
přírody a to tak dokonale, že simulaci vnímáte jako realitu. Vokály
připomínající vlčí sténání a vití, v hudbě na míru sedí a buďte si jisti, že
když se jejich řev spustí, jen tak se nezastaví. Ti kteří hudbu slyšeli
vyprávějí o neskutečném zážitku, který přirovnávají k procházce hustým temným
lesem. Rychlý spád, dojemná tvář jednotlivých tónů a nepředstavitelné
vybrnkácačky. Pohlazení na duši v podobě propracovaných riffů, prokládaných
ostrými šlehy větví, bičujících váš ksicht, to když se do toho kytara opře.
Toto je jen malá ochutnávka toho, co můžete zažít. Proto nečekejte a vydejte se
po tajemných stezkách finských lesů a ponořte se do úžasné muziky Catamenie.
Za svitu úplňku zrodila se bohatá úroda mocných alb. Jednoznačně nelze některé
z nich protežovat. Každý flák nabízí porci solidního nářezu oplývajícího dávkou
inovací. Díky charakteristickému stylu se rychle zabydlíte (samozřejmě pokud
přežijete původní apatii) v jakémkoli z níže uvedených lesních domovů a
vychutnáte si skutečně dokonalou atmosféru. Vzhledem k těmto faktům nemá cenu
chválit jednotlivé kusy. Uvádím proto pouze taxativní výčet alb ve sledu jak
postupně vyšly.
Zdroj: www.blackmethole.blogspot.com
Členové:
Riku Hopeakoski - Lead Guitars
Toni Kansanoja - Bass
Kari Vähäkuopus - Clean Vocals
Olli-Jukka Mustonen - Vocals
Mikko Nevanlahti - Drums
Ari Nissilä – Guitars
Diskografie:
Demo, 1995 |
|
|
Demo, 1996 |
|
|
Full-length, 1998 |
|
|
EP, 1999 |
|
|
Full-length, 1999 |
|
|
Full-length, 2000 |
|
|
Full-length, 2002 |
|
|
Full-length, 2003 |
|
|
Full-length, 2005 |
|
|
Full-length, 2006 |
|
|
DVD, 2006 |
|